Do ústavů a stacionářů nastupují do práce lidé mnohdy plní nadšení a
pocitu, že práce zde je pro ně posláním. Když však nahlédnou do
nelehkých povinností, odpovědnosti, práce na dvě nebo tři směny, když za
sebou mají nejednu službu o sobotách a nedělích, více než osmihodinovou
pracovní dobu při akcích mimo ústav, jejich nadšení může ochladnout.
Některé nově příchozí rozruší pohled na těžce postižené. Leckdo tuto
situaci neunese a odejde.
Jak se vyrovnávají (nově příchozí) pracovníci ústavů, stacionářů apod. s
těžkou prací mezi hendikepovanými? Jak se srovnávají pracovníci v běžné
firmě se situací, když k nim nastoupí těžce hendikepovaný kolega?
Předmět | Autor | Čas | v Angličtině |